[5r]číslo strany rukopisuBruska, od poledne pak vysoká jedna a dlúhá hora opokovatá velmi jménem Petřín, ta hora svú výsostí nad jiná místa tu vyniká, a tak ta hora zchřebtila se až právě do toho potoka Brusky. Když tam pak přijdete, prvního člověka, kteréhož naleznete, mluvte k němu. A což vám prvním slovem odpoví, tím jistým toho jména slovem tomu městu přezdějte a tu na tom místě hrad založíte a dílem jej dokonáte.“ Kteřížto poslové, přikázaní pána svého chtíc naplniti, přišli sú k tomu místu a nalezli člověka, an dřevo teše, i otázali se ho, co by to činil. Odpověděl jest a řka: „Práh dělám.“ Poslové pak, znamenavše to místo, připravovali sú stavení k hradu. A tak tomu městu Praha, totiž práh po slovansku, přezděli sú. Vrátivše se poslové, rozprávěli sú Libuši ty všecky věci. A ona pak pověděla jest: „Dobře se jest stalo. Nebo pod nízký práh častokrát páni velicí sklánějí se.“ A tak i příchodí té věci, tím jménem ten hrad Praha jest nazván. Pak potom prorokovala jest Libuše o tom jistém hradu řkúci: „V budúcích časích vyjdú z toho hradu dvě zlaté olivě, jichžto výsost sedmého nebe dosáhne, a ty jisté olivě po všem světě divy rozličnými budú se stkvíti. Těch dvú oliv v obětech a v dařích všecko pokolení české následovati bude, i také jiná pokolení všecka. Jedna z těch oliv bude nazvána větší sláva a druhá bojovné utěšení.“ Jakož se jest i stalo potom to. Neb slavné kníže svatý Václav, mučedlník Boží, nazván jest Venceslauscizojazyčný text, ješto jazykem slovanským slove Václav. A tak z toho slova vykládá se větší sláva neb velikost slávy. A blahoslavený pak Vojtěch, mučedlník druhý, biskup pražský, jehož jméno vykládá se zástupové utěšení neb vojenské. Na tom hradě stkvěli sú se svým příbytkem